Doktorovo sémě a lokální vokno

aneb z hosta v restauraci uklízečkou dřív, než bys řek borůvkovej koláč.

imbecilní vyprávěnka začíná v autě. v dopravním prostředku, který co nejdříve hodlám vyměnit za jízdní kolo. mám dojem že chátrám. navíc - při dnešní ceně benzinu se mi investice do dvoustopého šlapacího vozidla vrátí během několika měsíců. jeli jsme  do restaurace Na Rychtě, zájezdního to hostince, putiky mé z nejoblíbenějších. jídlo ujde, slušný porce, ceny oukej a pingl mi tykal. tykal, protože jsme tam byli s kamarádem pečení vaření a občas jsme přibrali jiné kamarády.

dotykal.

v rámci známosti každý očekává pohodové jednání, tykání, ftípky a pošťuchování. naproti tomu já očekávám, že se mi na základě statusu štamgasta a bohaté obdenní útraty dostane odlišného jednání, než jaký předved doktor (právěže pingl) naposled.

"jé, nazdar pacienti! :-)" (pingl)

"nazdar vole doktore.."

"hele máš tu někde volno?"

byli jsme dva. já a přítelkyně. bylo po dešti. jediný volný stůl v celé hospodě a zahrádce dohromady byl uplně mokrý, protože není zastřešený a slunečník je jenom k ochraně před přímým slunečním paprsčením. mokrý byl stůl i lavice.

"no jedině tady, počkej..."

myslel jsem, že jde pro hadr nebo něco, a že to utře pěkně do sucha, abychom si mohli sednout. kulový. podotýkám že hospoda byla narvaná, a my jsme tam tak postávali před všema těma lidma u toho mokrýho stolu a čekali, až snad uschne. po pár minutách, co jsem tam stál a držel v rukou mobil, peněženku, klíče, cigára a zapalovač, vysypal se zevnitř doktor. v rukou měl zmuchlanej celej jeden velkej ubrus s logem Gambrinus, kterej rovnou vrazil mojí drahý polovičce do ruky, řek "na" a odkráčel zpátky do útrob tý pobliónský knajpy.
dodělala mě ovšem moje přítelkyně, který to absolutně nepřišlo hloupý. jakmile převzala ubrus snad 4x4 metry, začala před celou hospodou šůrovat stůl. ty kapky tý vody... doktorovo sémě!
lokální vokno spočívalo v tom, že jsem nemohl rychle vymyslet, kam bychom mohli zajet místo právě kvapem opuštěného pajzlu, co si říká zájezdní hostinec, a kde se ani ke štamgastovi a kamarádovi nechovaj jako k člověku. nenapadal mě jedinej lokál, kde by se dala realizovat plánovaná večeře, a kde bychom snad utrpěli i obsluhu na úrovni, kde by snad mojí přítelkyni nepovýšili na nějakou uklízečku a kde bychom se cítili jako hosté, né jako obsluha sama.

od tohoto smutného okamžiku jezdíme Na Zastávku. porce jsou větší, ceny jsou stejný, obsluhuje nás holohlavá potetovaná slečna a je nám tam dobře.