Óda na Hondu, mojí lásku

O mém autě, o dobrém výběru, o spokojenosti, kvalitě, spolehlivosti a lásce k věci.

fascinuje mi ten japonskej výraz.. mraeítka na auti byly, jsou decentní, nechal jsem je tam.icmek

marně jsem přemýšlel, jaké auto si mám koupit. všichni radili to, se kterým jsou oni spokojeni. chtěl jsem auto, se kterým jsou spokojeni všeobecně všichni. chtěl jsem auto, které bude jednoduché, ve kterém nebude moc věcí, které se mohou porouchat (lidově vysrat). chtěl jsem auto na benzín, chtěl jsem, aby bylo krásné na pohled a aby mělo dobré jízdní vlastnosti, aby v zatáčkách drželo směr a nenaklánělo se (lidově sedělo) a na dálnici při vyšších rychlostech drželo směr (lidově neplavalo), jako to dělají třeba Fábie. s výbavou jsem si tehdy nedělal starosti, chtěl jsem hlavně pěkné, spolehlivé auto, za kterým by se člověk ohlédl a motoristický fanda jeho kvality ocenil.
prohledával jsem internet a narazil na svůj sen. už odmala jsem chtěl modré auto s pěknými koly, uvažoval jsem o VW Golf II. teď už vím, že by to byla zatracená chyba. na stránkách autobazaru Auto ESA mi padlo oko na Hondu Civic z roku 1994. loni v srpnu jsem okamžitě volal prodejci, řekl jsem, že mám o auto velký zájem, a jestli to prodaji někomu jinýmu, ať si mě nepřejou. měsíc mi trvalo, než jsem schrastil potřebné penízky a auto jsem si nadšeně odvezl.

v autobazaru probíhal prodej trochu hekticky. prodejce mi nabídl předváděcí jízdu. byla zima, zbytky sněhu, auto tam stálo nevím jak dlouho v mrazu a sněžení. vyjeli jsme, hned za zatáčkou na to ten děda šlápnul tak, že jsem myslel, že mu těsnění nafackuje. málem jsem mu nafackoval já. ne, jenom jsem ho zdvořile upozornil, že to auto si chci koupit já, tak ať mi ho za studena takhle netýrá. prostě mi chtěl předvést, že ta třináctka opravdu jede. k autu jsem dostal kupní smlouvu uzavřenou mezi bazarem a původním majitelem, tedy člověkem, který Hondu přivezl z Německa. černým lihovým fixem a propiskou byla začerněna částka, za kterou Auto ESA Hondu koupili, nicméně vedle bylo jaksi slovy "padesátpěttisíc korun"... neudržel jsem se a vyprskl smíchy. pak mi došlo, že mě ho prodali za 75 tisíc, a to už mi úsměv opadl. možná dělám špatnou reklamu, nicméně může si za to prodejce sám a hlavně - já jsem mu vděčný. dal bych za to auto i 100 tisíc, kdybych věděl, že bude tak dobře sloužit.

nyní ke specifikaci:

Honda Civic vyrobená v Japonsku v roce 1994, mezi znalci ceněný motor EG3A1 16V s objemem 1343 ccm a nejvyšším výkonem 61 kw při 6800 rpm. vysokootáčkový motor, který má konkurenci snad jenom v jiné Hondě. pro zajímavost - už na konci osmdesátých let stavěla Honda model CRX, ve kterém byly motory 1.6 16V o výkonu 118 kw (160 koní). která šestnáctka má takový výkon? snad moderní TFSi? ale s těmi zkušenost nemám. barva vozu je na silnici téměř unikátní, jedná se o kombinaci BG-28P, tedy Tahitian Green Pearl. mezi rokem 90 a 91 se takto lakovala speciální série Hondy CRX (prej, říkali na internetu).

při koupi 15 let starého auta bych čekal několik málo zádrhelů spojených se stářím vozu. auto mi prodali s tím, že má najeto 145 tisíc kilometrů. při první cestě do Budějic se mi tachograf roztočil a dodnes se nesrovnal. nicméně, mám aspoň certifikát o původu vozu a doklad, že nebyl bouraný. kdokoliv se na Hondu podíval trochu blíže, prohlásil, že to bouraný fakt asi nebylo, takže tomu věřím. co mě ale překvapilo, že na podvozku můj známý mechanik nenašel žádnou vůli (strkal do toho metrový páčidlo, což se mi poprvé moc nelíbilo), motor neztratil výkon a nikde nebylo vidět, že by unikal olej. jezdím rok, a olej měním po deseti tisících s tím, že mechanik vždycky kroutí hlavou, že je tam prostě toho oleje pořád stejně. vzpomeňte třeba klasickou závadu u Škody Felicie, kde uniká olej na podvozku takovou tou manžetou. nesmím zapomenout na to, že auto má podvozek nepůvodní, sportovní H&R včetně tlumičů. co je dále nepůvodní jsou 15" kola, která autu náramně sluší a přední spojler, který autu kupodivu přidal, a ne ubral, jako to bývá u VW Golf II, když na to nějakej tuningmástr připíchne hrablo, že by se za něho nestyděla rolba na hřebenech Krkonoš.

nyní k jízdním vlastnostem a komfortu:

díky celkovému tvaru auta je už od pohledu jasné, že auto sedí na silnici jako přibité. umocňují to kola s penumatikami 195/50/15 vpředu a 205/50/15 vzadu. i s takovým obutím auto na rovině zvládne 190 km/h (v 4:00 ráno na tříproudé dálnici s novým povrchem, zasucha a bezvětří, na úseku cca 3 kilometry - to aby zase v komentářích nějakej Důchodce nepindal, že skončim na hřbitově. budeš tam dřív, dědku!). při této rychlosti lze pustit volant, auto drží směr i díky malé výšce, cca 1 metr a 30 centimetrů. je slyšet proudící vzduch, ale nijak neohlušuje, nikde nic nepiští, nevibruje, nehučí. v zatáčce, tam, kde jiní brzdí, já nemusím. až se kolikrát divím, proč brzdí, pak si ale uvědomím, že je to Fábia Junior a je mi všechno jasné.
díky absenci serva vím přesně, po jakém povrchu jedu a zda auto drží na vozovce. sebemíň kluzký povrch okamžitě poznám a mohu tak přizpůsobit jízdu. ze zkušenosti vím, že v autě se servem jedu kolikrát po štěrku, po vrstvičce sněhu a nevím o tom. v tomhle autě se mi všechno promítne do volantu a já přesně vím, jak můžu a jak nemůžu jet.

při plném záběru:

dvojka táhne do sedmdesáti. jednou jsem jí nechtíc přetočil nad sedmdesát a ozval se dost nepříjemnej zvuk. auto nemá omezovač. o omezovači se vůbec na internetu dost spekuluje. jedni tvrdí, že tam je, já jsem z těch, kdo tvrdí, že tam není. motor pak přetočíte, auto ztratí výkon za dost nehezkého zvuku. trojka táhne do 130 km/h s tím, že nevím, kde je max, protože otáčkoměr nemám a výkon nekolísá. blížím se tak ale pomyslnému červenému poli, protože motor vydává pískavý zvuk. u auta bez otáčkoměru s takovým motorem prostě nelze než cítit. čtyřku v tomhle případě neřadím, dávám rovnou pětku a udržuju rychlost 130 km/h. jezdím spořádaně podle pravidel!

Honda je auto, je to hračka, je to stroj nejvyšší kvality a spolehlivosti. když usednu do krásně tvarovaných sedaček, sedím cca 20 centimetrů nad zemí a vnímám tak veškeré pohyby auta. miluju to auto.

jeli jsme do itálie. poklidnou stovkou. nádhera. po deseti hodinách řízení s jednou zastávkou u pumpy na kafe jsem z auta vylezl čerstvý, dal jsem si pivo a šel do moře. plná nádrž o čtyřiceti litrech mi stačila na 850 kilometrů bohatě, ještě mi zbylo na popojíždění po městě. jsem s tím autem srostlý. škoda jenom mojí hlouposti, při které jsem si propálil sedačku i kraťasy. obě dvě sedačky seženu za 1500 korun na vrakovišti v Úvalech.

za 60 tisíc kilometrů od srpna do srpna jsem měnil:

7x olej (měnil jsem hned po koupi v bazaru), 1x kotouče a destičky ATE, dvouvláknovou žárovku zadního světla (8,-) a spínací skříňku, kde se mi zasekl zámek zapalování (skříňka od člověka z internetu za 1500 korun i s paticí a volantovou tyčí).

čeká mě výměna spojkové sady (spojka je dobrá, jen už to není ono), rozvody, sedačky. a olej. už se blížíme k 70 tisícům.

někdo mi tady radil, ať si Fábiznu nekupuju, že mám dobrý auto. asi ho poslechnu. ty minimální opravy rozhodně nebudou stát tolik, co nový auto, a mám pořád větší parádu, než je Fábie. a mám Tě rád, Hondys... Hondičko moje milovaná;)