Kolem divočáků

panuje spousta mýtů. Například že špatně vidí nebo že žerou výhradně bukvice. (Prase vidí údajně mnohem lépe než člověk a je to masožravec).

Fakt je, že přestože jsou u nás přemnožení, většina lidí divoké prase v životě nepotká. Asi jsem vyjímka potvrzující pravidlo, za poslední tři roky jsem je potkala třikrát (to selátko na vesnici za plotem, které měli místo štěnete, nepočítám:o) )a vždy ve dne. Dvakrát stádo v lese (moc fajn pocit) a jednou osamělého statného kňoura na silnici, přes niž mířil do kukuřičného pole. Byl červenec a už se šeřilo, ale noc to jistě nebyla, takže bych ráda podotkla, že s pyžamouny a jejich rodiči se je možné potkat v kteroukoli denní dobu. Ale jak říkáte, i v noci. Vloni jsem ve dvě ráno nabízela pomoc nebožákům, kterým kaňourek pocuchal předek oktávky k nepoznání. A to mne přivádí k dalšímu souhlasu: je dobře se černé zvěři vyhnout. :o)